Lužické hory

Jsou nevelkým pohraničním pohořím ležícím mezi Děčínem a Libercem. Nejvyšším vrcholem je Luž s nadmořskou výškou 793 m. Malá část pohoří leží na území Německa, nazývá se Žitavské hory.

V Lužických horách, které pokrývají převážně lesy, najdeme řadu typických rostlinných i živočišných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. Značná část území je od roku 1976 vedena jako CHKO Lužické hory. Územím prochází několik desítek kilometrů značených turis­tických stezek a značených cyklotras, které návštěvníky přivedou
k mnoha turistickým zajíma­vostem, přírodním i historickým památkám. Z nich uvádíme jen namátkou Popovu skálu, Bílé kameny, Dutý kámen, rašeliniště Brazilka, staleté tisy na Krompachu, státní zámek Lemberk, skalní hrad Sloup, rozhledna
na vrcholu Hvozdu (750m) a Jedlové (774 m). Z Lužických hor pak není daleko na dominantu Libereckého kraje horu Ještěd (1012 m). Do „Jizerek“, k Máchovu jezeru ani k soutěskám Českosaského Švýcarska. Mnohé značené turistické stezky a cyklotrasy pak přímo navazují přes hraniční přechody na síť značených stezek v SRN. Vhodným výchozím bodem k návštěvě oblasti je pak městečko Jablonné v Podještědí. Protíná se zde silniční síť, železnice, značené cyklotrasy i turistické značky. Tvoří tak přirozenou vstupní bránu do Lužických hor.

Jablonné v Podještědí

Je jedno z nejstarších měst českého severu, které bylo významným místem na zemské obchodní cestě z Prahy do Žitavy a dále na sever. První písemná zmínka o Jablonném je spojena s postavou Havla z Lemberka z roku 1249. Ten vystavěl nedaleko hrad Lemberk a kolem roku 1250 založil se svou manželkou Zdislavou z Křižanova dominikánský  klášterv Jablonném.

Zdislava vynikala svým léčitelským uměním, starala se o chudé a nemocné a byla na poč. 20. stol. blahoslavena a v r. 1995 svatořečena. Její krypta se nachází ve zdejší bazilice. Poddanské město mělo v průběhu staletí několik majitelů, z nichž nejznámější byli Markvartici, Vartenberkové, Berkové z Dubé a Pachtové. Město si zachovalo historický ráz s řadou roubených a hrázděných budov a se zbytky středověkých hradeb. Nejvýznamnější památkou je bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy, postavená z popudu Františka Antonína Berky z Dubé v letech 1699 – 1729 stavitelem J.L. Hildebrandtem. Autorem soch v průčelí chrámu je J.F. Bienert. Chrám je 47,5 m dlouhý, 28,5 m široký, výška kopule je 34 m. V trojpodlažním podzemí jsou rozsáhlé katakomby (nepřístupné) a krypta sv. Zdislavy. Na náměstí města stojí bohatě zdobený barokní morový sloup s třinácti sochami světců, jehož základní část byla vztyčena v r. 1686. Nedaleko náměstí stojí zbytky bývalého farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Ten padl za oběť rozsáhlému požáru města v r. 1788. Později byl přestavěn na městský pivovar, vařilo se tam pivo až do r. 1932. Po 2. sv. válce objekt sloužil jako součást školy (čtyři třídy) až do r. 1973. Potom objekt opět chátrá. V současné době byla obnovena střecha a zpřístupněna vyhlídková věž s nádherným výhledem do okolí města. V západním okraji města stojí bohatě zdobený barokní a rokokový zámek, který byl v nedávné době nákladně opraven. Budova slouží jako Dětský domov a je proveřejnost nepřístupná. V ulici Zdislavy z Lemberka se nachází bývalý lovecký zámeček, který v barokním slohu nechal postavit majitel panství Jáchym Pachta z Rájova kolem r. 1700. Budova později sloužila jako stanice pošty. Nedaleko stojí jedna z nejstarších budov, opravená v renesančním slohu – špitální kaple sv. Wolfganga. V minulosti město trpělo různými válkami. V první polovině 15. století je několikrát ničili husité, vojska táhla městem v době války třicetileté, sedmileté, napoleonských tažení, války v r. 1866. V době 1. sv. války zde byl zřízen zajatecký tábor pro 14.000 zajatců. Po 2. sv. válce se vyměnilo obyvatelstvo města.  Změnil se i průmysl ve městě. Zanikly původní textilní továrny a byly nahrazeny průmyslem sklářským (závodem Preciosa).V dnešní době plní Jablonné funkci kulturního společenského centra v oblasti pod Lužickými horami. Přírodní krásy okolí a historické památky města vytvářejí ideální základnu pro pobyt domácích i zahraničních turistů.

Petrovice

 
Od roku 1981 jsou součástí Jablonného v Podještědí. Obec vznikla při významné Žitavské stezce ve 2. pol. 14. stol. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím a přadláctvím. Po třicetileté válce zde bylo 24 hospodářů, o sto let později jich bylo již 29 a byla zde i významná řemesla. V polovině 19. stol. žilo v obci přes 900 obyvatel, od té doby počet obyvatel postupně klesal (1900 – 735 obyv., 1930– 638 obyv., 1970 – 202 trvale žijících obyvatel). Řada domů slouží jako rekreační chalupy. Petrovice byly v minulosti využívány jako dobrý hraniční přechod. V r. 1620 tudy prchal s rodinou zimní král Fridrich Falcký do Vratislavi, v r. 1813 se zde při své cestě do Jablonného v P. zastavil Napoleon Bonaparte. V současné době je přechod otevřen pro turistický ruch. Kostel Nejsvětější Trojice pochází z r. 1829. Nedaleko Petrovic jsou na vrcholu kopce Sokol (582 m) zbytky hradu Starý Falkenburk, který zanikl v 15. stol.

Lückendorf

 
Součást obce Oybin je vyhledávaným výletním a lázeňským místem. Osada vznikla asi před 600 lety při Žitavské obchodní cestě, k jejíž ochraně zde dal v r. 1357 Karel IV. postavit strážní hrad Karlsfried. Ten byl záhy zbořen. Kostel byl postaven koncem 17. století.

Oybin

 
Výletní a lázeňské místo se stejnojmenným skalním útvarem (514 m), na jehož vrcholu je zřícenina hradu a kláštera. Hrad založili ve 13. století páni z Lipé, r. 1346 se stal majitelem Karel IV., který hrad rozšířil a klášter s mohutným gotickým kostelem daroval řádu Celestýnů. V 16. a 17. století byly stavby na Oybinu zničeny požárem a sesuvem skalního bloku. Dnes jsou části zpřístupněny, dále opravovány a rozšiřovány. Výstup na hrad je jedinečný zážitek. Zajímavý je i protestanský kostelík pod hradem. Polohou ve svahu je podmíněno uspořádání lavic podobné posluchárně. Pozoruhodná je i vnitřní výzdoba. Oybin je východiskem do četných okolních pískovcových skal (Kalich, Varhany, Hnízdící slepice) a na rozhlednu na Hvozdu. Pozornosti návštěvníků neujde ani úzkokolejná železnice spojující Oybin se Žitavou.

Hain

 
Je součástí Oybina. Je zde turistický hraniční přechod. Na české straně je několik čedičových vyvřelých skal se zajímavým vodorovným uspořádáním čedičových sloupců. Z vyvýšených míst je hezký pohled do Německa na Oybin a do širokého okolí směrem do Čech.

Hvozd (Hochwald) 749 m

Je pátý nejvyšší vrchol Lužických hor. Na vrcholu plošina s nádherným výhledem do Čech. Nejvyšším místem probíhá čs. – něm. státní hranice. Na německé straně je horská chata s restaurací a asi 200 m vzdálená rozhledna s dalekým výhledem.

Mařenice

 
Obec leží v klínu Lužických hor. Vznikla koncem 14. století. Obyvatelé se v minulosti věnovali domácí textilní výrobě a podhorské zemědělské činnosti. Dnes většina lidí odjíždí za prací mimo obec. Trvale bydlících obyvatel je asi 250, většina domů slouží jako rekreační objekty. Hlavní stavební památkou je barokní kostel sv. Máří Magdaleny, který byl opraven a v r. 1997 opět vysvěcen. Z dalších památek stojí za pozornost sousoší Ukřižovaného se sv. Janem a sv. Václavem z r. 1833 a řada starých lidových chalup. Při silnici do Heřmanic stojí chráněná 200 let stará borovice.

Heřmanice

 
Jsou částí města Jablonného v Podještědí. Obdobně jako sousední Mařenice vznikla obec koncem 14. století a její obyvatelé byli chudí zemědělci a domácí přadláci. V minulosti měla obec proti dnešku daleko více obyvatel (r. 1900 – 1288 obyv., 1970 – 371 obyv.). Kostel sv. Antonína pochází z 1. pol. 19. století. Nedaleko kostela stojí památkově chráněný roubený a v patře hrázděný statek. V šedesátých letech bylo vybudováno koupaliště s chatovou osadou. Po r. 1990 vznikl velký sportovní areál „Malevil“ (golf, cykloturistika, jezdectví apod.).
Areál slouží také jako základna a centrum mezinárodního MTB marathonu Malevil Cup.

Stráž pod Ralskem

 
Město založené Vartenberky ve 13. století. Na místě původního hrádku byl později renesanční zámek Wartenberk, který byl v držení různých majitelů. V r. 1922 byl zámek i dvůr v rámci pozemkové reformy předán do majetku čs. státu. V r. 1985 zámek vyhořel a v současnosti je postupně opravován. Ve městě je barokní kostel sv. Zikmunda. V 70. letech minulého století se město stalo střediskem těžby uranové rudy. V současné době dochází k postupnému útlumu těžby a její likvidaci. Nedaleko se tyčí 696 m vysoké Ralsko se zříceninou stejnojmenného hradu ze 14. století a hezkou vyhlídkou do okolí.

Hamr na Jezeře

 
Je významné rekreační středisko při Hamerském rybníku o ploše 50 ha. Název vznikl podle hamrů, které zde v minulosti zpracovávaly železnou rudu. Ves patřila pod děvínské panství (nedaleko zřícenina hradu Děvín). Koncem 19. století a v 1. polovině 20. století stoupl turistický význam obce. I po 2. sv. válce se rekreační činnost obce zdárně rozvíjela. V 70. letech vše ustoupilo těžbě uranu a v r. 1985 musel být rybník dokonce vypuštěn. V současné době se opět obnovuje rekreace u pláže rybníka. V okolí Hamru je řada zajímavých skalních útvarů (Ostrý, Stohánek, Skalní divadlo, Široký kámen, Děvín).

Krompach v Čechách

 
Převážně rekreační horská ves leží pod vrcholem Hvozd na staré obchodní stezce do Žitavy. Poprvé se připomíná roku 1391 jako ves s mlýny patřící k panství Milštejn. Byla též známa jako sklářská osada. Huť zde ale okolo roku 1700 zanikla. Uprostřed obce stojí pozdně barokní kostel z roku 1782; v něm je pozdně barokní hlavní oltář, rokoková kazatelna z konce 18. století a kamenná křtitelnice z roku 1787. V okolí vsi je několik barokních soch ze 17. a 18. století. Původní správní budova zákupského panství z konce 16. století byla později změněna na tzv. Panský dům a dnes je v ní internátní škola. Naproti ní stálo původně další panské sídlo, které později sloužilo jako hostinec. Ten sice v roce 1885 vyhořel, ale byl opět nově postaven a svému účelu slouží dodnes. Dva opěrné pilíře při jižním štítu jsou zbytkem původní budovy. Poblíž stojí v patře roubený dům čp. 126 s mansardovou střechou, datovaný roku 1787. Významnou přírodní zajímavostí jsou tři chráněné tisy poblíž silničky, vedoucí z návsi pod vrchol Hvozd. Nejstarší najdete v ohrádce u domu čp. 19. Tis, jehož stáří je odhadováno na 500 let. S výškou 10 m a obvodem kmene je nejmohutnějším a zřejmě i nejstarším tisem v České republice. Severně od Krompachu je při cestě do německého Jonsdorfu osada Valy, založená na pozemcích zrušeného poplužního dvora koncem 18. století. Jméno osady připomíná zákopy a valy, které zde v roce 1778 vybudovali Chorvati z rakouského vojska proti Prusům. V roce 1813 je při vpádu do Čech využili také Francouzi.

Horní a Dolní Světlá

 
Malebné horské letovisko, ležící na jihovýchodní straně pod vrcholem Luž a v údolí horního toku Svitávky, asi 3 km severně od Mařenic. Obec se poprvé připomíná v roce 1391, kdy se již rozlišovala její horní a dolní část. Dolní Světlá leží v údolí Svitávky, zatímco Horní Světlá je západně od ní v údolí nevelkého potůčku.
O něco výše na samém úpatí Luže vznikla později malá osada Myslivny. Obyvatelé Světlé se zpočátku živili prací v lese, ale později se stalo důležitým zdrojem jejich obživy domácké tkalcovství, které se tu udrželo až do poloviny 19. století. Po odsunu Němců v letech 1945-1946, zde zbylo velmi málo obyvatel. Řada domů zůstala opuštěných a některé byly později zbořeny. Teprve díky rozvoji rekreace a chalupářství v 60. letech bylo mnoho původních staveb zachráněno před zánikem.

Luž (Lausche)

Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1,5 km severně od Horní Světlé. Nejvyšší hora Lužických hor.
Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák). Místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože v obci Waltersdorf (SRN) stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909.

Rynoltice a Polesí

 
Rynoltice leží pod jižními svahy Lužických hor, asi 5 km severovýchodně od Jablonného v Podještědí na hlavní silnici do Liberce. Její součástí jsou dnes také osady Jítrava a Polesí. První zmínka o rynoltické farnosti pochází z roku 1369, kdy se obec nazývala podle svého lokátora Rinoldi villa. Za husitských válek byla obec vypleněna a ještě roku 1518 je zmiňována jako pustá. Teprve po roce 1550 nový majitel lemberského panství ves znovu osídlil, o čemž svědčí zápis v rynoltické pozemkové knize z roku 1563. Obec byla silně poničena i za třicetileté války. Zdejší obyvatelé se živili zemědělstvím nebo formanstvím a kolem roku 1800 se tu rozmohlo také pašování. Ve velkém se přes hranice pašoval zejména tabák, doutníky, cukr, káva, koření, příze, bavlněné tkaniny, hedvábí, a dokonce i střelný prach. Po zřízení finanční stráže roku 1843 se lidé přeorientovali na podomní obchod střižním zbožím, ale ještě dlouho potom docházelo v pohraničních lesích k potyčkám s pašeráky. Na mírném návrší uprostřed obce stojí barokní kostel sv. Barbory, který vznikl v letech 1745-48 přestavbou starší kaple z roku 1669. Vedle kostela je pozdně barokní patrová budova bývalé fary z 2. poloviny 18. století a pod svahem stojí čtvercová barokní kaple z roku 1732, s křížovou klenbou a kamenným portálem. V údolí západně od obce byl v roce 1879 založen hřbitov, v jehož zadní části stojí pískovcová Panenská skála s gotickou kaplí manželů Prokopových z roku 1881. V březnu 1757 v Rynolticích strávil 3 dny známý vojevůdce Ernst Gideon Laudon (1717-1790), který za sedmileté války velel rakouské armádě a často operoval na severu Čech. Jeho návštěvu připomíná pamětní deska, umístěná na patrovém roubeném domě čp. 3, stojícím na jižní straně návsi. Podle pověsti právě tady vznikla známá písnička o generálu Laudonovi s bílou čepicí. Polesí je malebné letovisko, ležící asi 1,5 km severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Jeho zakladatelem byl rynoltický učitel Sebastian Finke, který se při selském povstání roku 1680 postavil na stranu vrchnosti, za což jej vzbouřenci málem ubili. Protože ani po potlačení vzpoury nebyl v obci bezpečný, prodala mu hraběnka Benedikta z Bredova 20. srpna 1683 kus lesa u nedalekých smolných pecí, kde si směl postavit domek. Když sem později přišli další lidé, nazvali osadu po jejím zakladateli Finkendorf. Finkův dům stával uprostřed osady poblíž rybníka, který později sloužil i jako koupaliště. Na jeho břehu je také pamětní kámen s deskou, postavený v roce 1983 k 300. výročí založení osady. Jižně nad údolím se vypíná vyhlídková skála Havran. Součástí obce je i dříve známá rekreační osada Černá louže.

Cvikov

 
Cvikov leží v podhůří Lužických hor v rozšířeném údolí Boberského potoka. Původní vesnice vznikla na staré obchodní cestě, vedoucí z nitra Čech přes Českou Lípu do Žitavy. Městečko bylo hospodářským střediskem milštejnského panství, později náleželo k panství zákupskému. První zmínka o Cvikovu je z roku 1352, kdy zde již byl farní kostel. V letech 1680 a 1775 zde došlo k selským rebeliím. Město také trpělo průtahy vojsk ve třicetileté válce a roku 1778. Jižně od náměstí stojí trojlodní kostel sv. Alžběty, původně gotický ze 14. století, ale v letech 1553-1558 goticko-renesančně přestavěný italským stavitelem Benediktem Ferrim. Před kostelem stojí raně barokní sloupové sousoší z roku 1697. V jižním rohu náměstí je empírová budova bývalé radnice se střešní vížkou z počátku 19. století. Severovýchodně od města je na Křížovém vrchu upravené poutní místo. Podle silnice do Rousínova je osada Martinovo Údolí, pojmenovaná po Leopoldu Martinovi, který zde roku 1834 zřídil léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi.
Dnes je zde léčebna pro TBC a respirační choroby.